Autologní transplantace
kostní dřeně a kmenových buněk krvetvorby (ASCT)

Princip:

Principem této metody je podání extrémně vysokých dávek chemoterapie, která usmrtí buňky nádorové, ale nevyhnutelně vede k definitivnímu zničení vlastních krvetvorných buněk. Část krvetvorných buněk je proto před podáním chemoterapie pacientu odebrána, zamražena a po podání chemoterapie jsou buňky opět navráceny. Název autologní znamená, že pacientu je vrácena jeho vlastní kostní dřeň.

Kdy se metoda používá:

Obecně v léčbě onemocnění, která jsou citlivá na chemoterapii a nepostihují kostní dřeň. Tato léčba však sebou nese i vysoké procento komplikací a proto je vyhrazena jen přísně selektované skupině pacientů s nejrizikovějšími typy nádorů nebo recidivami nádorů. Mezi nádory, u kterých se tato metoda používá, patří patří meduloblastom, Ewingův sarkom, Hodgkinovy lymfomy a nádory ze zárodečných buněk.

Kdy je vhodná doba k transplantaci:

Transplantace má význam v okamžiku, kdy je nádor již zmenšen, v ideálním případě úplně zničen předchozí standardní chemoterapií. I v době, kdy již nádor není viditelný na zobrazovacích metodách, může v těle zůstávat ještě množství nádorových buněk, které po ukončení léčby dávají vznik recidivě nádoru. ASCT má za úkol zbavit organismus právě těchto zbytkových buněk. Nikdy tak není prováděna na počátku léčby, ale vždy až na její závěr, po několika cyklech standardní chemoterapie. Výjimkou jsou mozkové nádory, kdy jsou transplantace prováděny v několika cyklech za sebou od počátku léčby. V tomto případě je však jednotlivá dávka chemoterapie nižší.

Kdy a jak se odebírá kostní dřeň:

Nejvhodnější doba k odběru kostní dřeně je většinou na počátku léčby nebo po několika úvodních blocích chemoterapie. V současné době se v naprosté většině případů již neodebírá kostní dřeň , ale zárodečné buňky kostní dřeně, tzv. periferní kmenové buňky. Ty se účinkem chemoterapie a speciálních růstových faktorů (růstový faktor pro granulocyty, G-CSF, Neupogen) vyplavují do periferní krve. Jakmile dosáhne počet kmenových buněk v periferní krvi určitého počtu, krvinky se odebírají speciálním zákrokem, který se nazývá separace. Během této procedury prochází krev pacienta přes přístroj, který z ní odstraňuje kmenové buňky, krev se po průtoku přístrojem vrací ihned zpět do krevního oběhu pacienta. Před zákrokem je nutné zavést žilní katetr, většinou do stehenní žíly, ze kterého je krev odsávána a současně navracena. Zákrok samotný trvá asi 2 – 4 hodin a je pro pacienta zcela nebolestivý, pacient v průběhu zákroku leží pohodlně na lůžku, může sledovat televizi atd. Separace probíhá v jednom nebo několika dnech po sobě, dokud není nashromážděn dostatečný počet kmenových buněk. Ty jsou potom uchovávány ve zmraženém stavu na tkáňové bance, dokud je pacient nezačne potřebovat. >>Podrobné informace o separaci kmenových buněk.

Transplantace:

Samotná transplantace kostní dřeně nebo kmenových buněk se podobá krevní transfuzi. Po úvodních několika dnech vysokodávkované chemoterapie jsou pacientu převedeny rozmražené kmenové buňky a to formou krátké transfuze do žíly. Samotné podání kmenových buněk může být provázeno nežádoucími účinky, jako je alergická reakce, kašel, pokles krevního tlaku, zpomalení akce srdeční. Z tohoto důvodu je pacient v průběhu podávání transfuze kostní dřeně nebo kmenových buněk pečlivě sledován a před podáním jsou mu aplikovány léky ke snížení rizika výskytu těchto komplikací.

Po transplantaci:

V prvních 24 – 48 hodinách po transplantaci může pacient cítit nevolnost a může zvracet. Po podání transfuze kmenových buněk či kostní dřeně do krevního oběhu dojde k uvolnění tzv. dimethysulfoxidu (DMSO), látky, která zajišťuje životaschopnost krevních buněk v zamraženém stavu. Látka se z pacienta vylučuje močí a potem, což má za následek charakteristický zápach, který může být nepříjemný, ale vymizí v průběhu prvních 48 hodin. K urychlení vyloučení DMSO je nutné dobré zavodnění pacienta.

Podané krevní buňky si najdou cestu do kostní dřeně, kde „zahnízdí“ a začnou se množit. Po několika dnech (v průměru 8 – 12 dní) dají vznik nové populaci krevních buněk a v krevním obraze pacienta se začnou objevovat všechny krvinky a pacient přestává potřebovat transfuze. Tomuto okamžiku říkáme přihojení. Do doby přihojení je pacient v těžké neutropenii, trombocytopenii a anemii. Potřebuje transfuze krvinek a na podporu množení bílých krvinek i růstové faktory pro bílé krvinky (G-CSF).

Komplikace transplantace, léčba a prevence, režim na transplantační jednotce:

Obávanou komplikací jsou především infekce, jejich nejvyšší nebezpečí je do doby přihojení. Díky vysokým dávkám chemoterapie se mohou vyskytnout i komplikace z poškození orgánů, které se nevyskytují při obvykle používaných nižších dávkách chemoterapie. Jedná se o poruchy jater, ledvin a poškození sliznic, tzv. mukositida. Z těchto důvodů je každý pacient před transplantací pečlivě vyšetřen, aby se zjistilo, zdali je vůbec transplantace schopen. Až do přihojení nebo do zvládnutí komplikací je pacient vždy umístěn na izolační box, kde s ním je vždy jeden člen rodiny. Do přihojení nejsou povoleny žádné jiné návštěvy. Na box je možno si sebou vzít osobní věci a hračky po předchozí domluvě s personálem. Všechny tyto předměty musí cestou do boxu projít desinfekcí. >>Podrobné informace o režimu na transplantačním pokoji. Izolační box je vybaven speciálním vzduchovým filtrem ke snížení rizika infekcí, pacient dostává speciální nízkobakteriální stravu. Antibiotika, léky na podporu jaterních funkcí a protivirové léky se užívají ještě několik týdnů po transplantaci ke snížení rizika pozdních komplikací.